Primademo

    Společenské klima oslav je už takové. Ve srovnání s před dvaceti, třiceti i více léty, je patrný velký rozdíl. Nemyslím tím konzumaci alkoholu, obecné bujaří a nežádoucí následky z přemíry pití a jídla,ale mám na mysli způsob oslav tohoto meziročního mezníku. Dříve, nutno přiznat, nějaká ta petarda (podomácky vyrobená) se také sem tam našla, ale více to byly hlavně vystřelované prskavky a všeobecný hluk , neřku-li kravál oslavujících obyvatel v  ulicích města.Dnešní možnosti jsou veskrze v nepřeberném  množství různé zábavné pyrotechniky, které jdou někdy až za hranici bezpečnosti. Lidí i majetků. Málokdo však ze  spotřebitelů těchto světelných a hlavně zvukových efektů myslí na něco jiného, než na osobní požitek. Navíc, jsou-li opojeni prožitkem posledního dne roku za vydatné pomoci alkoholu. To pak již není vnímána obezřetnost, bezpečnost, ohleduplnost  a vůbec, jako by ten den byl bez jakýchkoliv bariér a zákonných hranic. Tím nechci říci, že si takto počíná každý a všude, ale byť tito oslavenci netvoří většinu našeho obyvatelstva, nebezpečí a mnohdy důsledky jsou neadekvátní. Jednak ne všichni lidé, tedy spoluobčané, zvláště ti starší či staří, mají stejný smysl pro tento způsob oslav a projevy či způsoby oslav těch druhých, t.j. mladších, jim vadí, neřku-li škodí. Ale budiž, dá se to přetrpět, člověk, protože má rozum, je schopen to pochopit, byť některé věci jen těžko. Na druhé straně s lidmi žije i jiný druh živočišného původu, který má vztah k lidem a nopak. Jsou to domácí tvorové, žijící společně s lidmi, mnohdy s nimi sdílí i lože. Jak už bylo výše zmíněno, tito tvorové sice mají mozek, avšak jejich smyslové chápání  je, na rozdíl od člověka, omezeno. Na druhé straně však také mají vlastnosti, kterých se zase nedostává člověku. To jen jaksi na vysvětlení onoho rozumového paradoxu člověk versus zvíře. Takže jen asi stěží pes či kočka domácí chápou, že Silvestr je nejen jméno, ale také poslední den v roce a že je tudíž na místě pořádně jej oslavit. A už vůbec nechápou, proč tolik nezvyklého rámusu, výbuchů, otřesů,  či světelných efektů  na noční obloze. Lidé, kteří tento nevídaný a nezvyklý proces realizují si to neuvědomují, snad proto, že takového tvora doma nemají, nebo o tom nepřemýšlí, ale také, což je nejhorší, je jim to jedno a ani je to nezajímá. Říká se tomu bezohlednost, bezcitnost a obě tyto vlastnosti se vztahují jak k domácím miláčkům (v případě psů se dokonce říká : pes, přítel člověka)  a tedy i  přátelům, ale stejně tak k lidem starší, starým či nemocným. Ale jen málokdo, tedy kromě majitelů těchto zvířat, si uvědomuje, jaké trauma tito zvířata prožívají a jaké (mnohdy) mohou mít pro ně, ale i pro člověka, následky. Jenže byznys je byznys, zábava je zábava a Silvestr je jen jednou do roka, tak kdo by si tím lámal hlavu a dělal starosti, no ne? Pravda, z lidského pohledu  se to dá  přetrpět, ale co prožívají zvířata a jak tím trpí, nad tím se pozastaví málokdo. Stejně jako těchto pár řádků neovlivní byznys s těmito předměty, které mnohdy, kromě zmíněných,  mají i mnohem závažnější následky a důsledky (zranění, někdy i smrt, požáry a pod), neovlivní jednání lidí, kteří s touto pyrotechnikou ukájí své oslavenecké choutky. Ano, bývaly i dříve oslavy Silvestra, také se lidé veselili, také holdovali alkoholu, také byl občas nějaký ten kravál na ulici, ale ve srovnání se současností? Jak se říká: nebe a dudy. Holt je to dobou a s tím asi nic nenaděláme. Nebo snad jo?                                                                                               Autor