Jdi na obsah Jdi na menu
 


Představy o tom, jaký by měl být náš prezident.

Asi se shodneme na tom, že názory a představy na prezidenta budou různé. Je to celkem pochopitelné a je tomu tak všude, kde se dilema, koho za prezidenta, řeší. Na rozdíl od nás v západních státech ve velké většině o výsledku voleb rozhodují buďto sociální, demografické a ekonomické ukazatele, přesto rozhodování nakonec volby přehluší politické tlaky, ambice, zákulisní, lobbystické, nebo také pragmatické zájmy politických kruhů.

V našich podmínkách je především potřeba vzít na vědomí skutečnost, že občané naší republiky rovněž nejsou v představách o prezidentovi zcela jednotní a to v poměru odhadem 25:75, vyjádřeno exaktně, dvacet pět procent ku sedmdesáti pěti procentům. V těchto segmentech lze najít ještě některé další rozdílnosti, ale hlavním určujícím kritériem obou základních segmentů je politicko-ideologická polarizace. Američané svého času vedli známou válku Severu proti Jihu, naši občané sice beze zbraní zato ideologicky, dnes bojují v této polarizaci jako přívrženci Západu proti přívržencům Východu. Nutno však také poznamenat, že u přívrženců Východu to není absolutní, nebo zcela jednoznačný příklon k Východu, ale spíše mix rozumného kompromisu s potřebnou dávkou tolerance a objektivity. Podobné vlastnosti však bohužel, u přívrženců Západu nehledejme. To jen pro úvod, než se budeme zabývat představami o tom, jaký by měl být prezident České republiky.

Jak již výše zmíněno, česká občanská společnost je svým způsobem rozdělena na dva zcela nesourodé segmenty. Představivost té menší části občanského segmentu, tedy přívrženců a sympatizantů Západu je dnes do značné míry ovlivněna silnou negativizací stávajícího prezidenta republiky Miloše Zemana. Člověkem, který od zvolení do funkce prezidenta ČR upadl v nemilost té části občanů, kteří dali hlas Zemanovu konkurentu, neúspěšnému Karlu Schwarzebergovi. Je také pravda, že podobně jako se opilý člověk tak zvaně „vyspí z opice“ a vystřízliví, tak i početná část občanů, volících knížete Schwarzenberga se z podobné „volební opice“ vyspali, procitli a ze svých symapatií ke „Kchárlovi s čírem“ hodně změnili názor, pokud jej později (z mnoha důvodů) zcela nezavrhli. Objektivně řečeno, ti skalní přívrženci však zůstali, protože k tomu měli a mají (díky V. Hejvlovi) rovněž mnoho důvodů. Nejen zůstali, ale také vůči regulérně, občany přímo zvolenému prezidentovi, vyhlásili podpásovou a velmi nekorektní personální válku. Nu a tito lidé spolu s některými dalšími svými kolegy a sympatizanty tvoří jádro menšinového segmentu, který však přes svůj početní handicap de facto vytváří pro celou veřejnost tipy, vzory a představy (někdy spíše iluze) o ideálu osobnosti prezidenta. Tyto své představy však bohužel poměřují s vlastnostmi, charakterem, názory a postoji stávajícího prezidenta čímž vytváří jakýsi negativní (pro ně ideální) předobraz, jaký by příští prezident vlastně (ne)měl být. Takže jaký by měl prezident být?

Podle těch, kteří představují segment s menším počtem občanů, dnes převážně patřící mezi příslušníky tzv. Pražské kavárny s.r.o. (společnost rebelujících oponentů) pravdoláskaře, sluníčkáře, havloidy a jiné sympatizanty Západu, v jejich představách

jako prezident měl být člověk vzdělaný, erudovaný, inteligentní, charismatický, známý, politicky angažovaný, silně loajální spojeneckým svazkům s NATO, EU a s integrací na západní politiku, zvláště pak na politiku USA, odmítající ekonomickou spolupráci s východními státy, ale podporující formu kapitalisticko-ekonomické spolupráce se západními státy (viz smlouvy TTIP, CETA apod.), stejně jako podporující militantní politiku USA a NATO vůči Rusku, ale významně zastávajícího se lidských práv, obhajující a podporující multikulturizaci Evropy a svobodymyslnost (freeway) v sexuální orientaci (SOHO) apod. S uznáním nutno říct, že tento segment potenciálních voličů již disponuje nejedním takovým (zatím jen) kandidátem.

Na druhé straně je velká, početně silná převažující skupina občanů, tedy segment, který naopak víceméně inklinuje k osobnosti stávajícího prezidenta Zemana , resp. umírněné, obousměrné mírové a ekonomické zahraniční politice podle kterých by měl být prezident stejně jako v prvním případě rovněž člověk patřičně vzdělaný, erudovaný, inteligentní, charismatický, svou osobností známý, se smyslem pro čest a spravedlnost, sociálně cítící, politicky nestranný, ale současně objektivně politicky se orientující, hluboce a oddaně vlastenecký, se smyslem pro všestrannou mírovou a ekonomickou spolupráci v Evropě i ve světě, světonázorově objektivní, ideologicky nezaujatý, humanista, odpůrce válek, invazí a imperiálních tendencí, odmítající evropskou multikulturizaci s kritickým postojem k EU a především NATO, odmítající militantní a imperiální tendence západních států, obhajující slovanství, suverenitu a národní identitu českého státu, respektující Ústavu ČR a dodržování lidských práv a svobod, objektivně hodnotící historii a historické události státu a jeho režimy, odmítající sudetoněmecké snahy landsmanšaftu o revizi hranic a vyhnání Němců, uznávající výsledky II. světové války a nezpochybňujícího vítězství Rudé armády, resp. SSSR nad fašistickým Německem atd. V tomto případě však segment voličů vícero takových kandidátů nemá.

V porovnání představ a požadavků početně menší části občanů ČR jsou nároky většinové části občanů na osobnost prezidenta republiky mnohem racionálnější, lidštější a humánnější. Každá skupina kromě zde zmíněných charakteristik svého potenciálního prezidenta však očekává od něj i celou řadu jiných skutků, např. více liberálně-kapitalisticky zaměřených kroků a činů, výraznou angažovanost a podporu západní politice, stálou podporu militantním cílům NATO v „zajišťování bezpečnosti“ evropských států, členů NATO proti „nebezpečné expanzivní politice“ Ruska atd.

To naopak druhá, početnější část občanů ČR očekává od prezidenta nejen větší obhajobu národní identity a samostatnosti státu vůči EU, negativní resp. zamítavý postoj v uprchlické kauze, odmítání tendencí o islamizaci a multikulturizaci Evropy, trvalou podporu mezinárodní ekonomické a mírové spolupráci, kritiku politiky USA , plánů a činnosti NATO a mnohé další potřebné pozitivní kroky.

Je zřejmé, že mnohé představy a požadavky, které občané obou segmentů od prezidenta očekávají, jsou nesourodé, často protichůdné. Faktem zůstává, že v představách o vlastnostech a charakteru prezidenta by měl převládat a také zvítězit většinový názor. Není pochyb o tom, že stejně jako má současný, tak nepochybně i budoucí prezident (pokud to bude někdo jiný než současný prezident Zeman) bude mít také nějaké negativní vlastnosti. Najít absolutně stoprocentního člověka bez chyb a nedostatků je zcela nereálné, nemožné, nicméně jsou lidé, kteří tyto menší či větší osobní nedostatky člověka dovedou či jsou schopni, v rámci poškození jeho image a pověsti trvale rozmazávat a gradovat až do stavu naprosté dehonestace jeho osoby.

Nicméně s tím je nutno počítat, protože někteří naši občané, ač se často považují za elitu, tedy něco víc, než je „jen“ obyčejný občan, jsou svým intelektem často na úrovni vesnického (venkované nechť mi prominou) křupana. Říká se, že : Podle sebe soudím Tebe! To se může resp. musí projevit i v charakteristice jejich kandidáta na prezidenta, což na druhé straně může být zase výhoda v tom, že to občanům pomůže lépe a snadněji se o tom kterém kandidátu odpovědně rozhodovat. Je tedy na občanech, voličích, jaké budou mít představy a ideály o budoucím prezidentovi České republiky. Jsem přesvědčený, že u občanů zvítězí rozum nad falešnou, elitářskou pragmatičností! Tak to aspoň vidím já.

 

Jiří B a ť a , 22. dubna 2017