Primademo

Z poslední české, resp. mezinárodní kauze „lithium“, která už překrývá i kauzu Čapí hnízdo s A. Babišem, se stává politické téma a boj slušných a poctivých politiků o zachování vlastnictví národního bohatství země a zisk z tohoto bohatství ve prospěch občanů České republiky. S politováním však nutno konstatovat, že mezi ty slušné a poctivé politiky nelze zahrnout politiky z ODS jakkoli se snaží v předvolební kampani tuto věc upřednostňovat, tak i TOP 09 a KDU-ČSL, kteří se nepřipojili k výzvě o svolání mimořádné schůze sněmovny, svolávané za účelem problematického memoranda o těžby lithia, které podepsal ministra průmyslu Jiří Havlíček z ČSSD. Zatím není přesně známo, jaké stanovisko tyto politické strany k této záležitosti zastávají, nicméně jejich zdrženlivost také o něčem svědčí. Na druhé straně však nelze nevidět, jak zuby nehty sama ČSSD se všemožně brání údajnému nařčení z neoprávněného jednání ministra Havlíčka, stejně jako evidentního krytí tohoto aktu ze strany vedení ČSSD, které napadá ty, kteří kauzu vidí ve zcela jiném a nutno přiznat mnohem reálnějším světle, než to vidí či se snaží prezentovat ČSSD. O celé podstatě a charakteru „memoranda“ dokonale vyčerpávajícím způsobem vypovídá pojednání pana Martina Kunšteka (http://radimvalencik.pise.cz/5063-kunstekova-analyza-kauzy-lithium-nejlepsi.html), nicméně ve světle těchto argumentů není od věci se také seriozně zamyslet nad jednáním a postojem zainteresovaných politiků.

Především neunikne snaha představitelů ČSSD celý problém přehodit na lidi, kteří se dříve v této záležitosti angažovali. V první řadě jde o ministra pana Brabce z Hnutí ANO, což přesně koresponduje se situací před volbami, kdy se ČSSD snaží Hnutí ANO a jeho představitele Andreje Babiše kompromitovat s kauzou Čapí hnízdo, nebo na předchozího ministra Drobila, resp. pana Chalupu, oba z ODS. Připusťme, že se výše jmenovaní zástupci ANO a ODS otázkou těžby lithia v rámci své funkce svým způsobem zaobírali, konečný verdikt v této záležitosti, tedy „memorandum“, podepsal až ministr Havlíček z ČSSD jako koaliční partner Sobotkovy koaliční vlády.

Podle nepotvrzených, ale ani nevyvrácených informacích, mělo k podpisu memoranda o těžbě lithia s australskou společností European Metals Holdings (EMH) dojít bez toho, že by záležitost byla projednána a schválena celou koaliční vládou ( i když dnes ČSSD tvrdí, že všichni koaliční partneři s otázkou těžby lithia vyslovili souhlas), nebyla projednána ani Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Naskýtá se otázka, jak je možné, že v tak zásadní, pro stát veledůležité věci rozhodoval pouze ministr průmyslu Havlíček? Nepochybně však o tomto postupu a úmyslu byli informováni členové vlády, přední představitelé ČSSD pánové Sobotka, Zaorálek, Chovanec, o čemž svědčí například jejich lživé výpady proti A. Babišovi s tím, že lže když říká věci, které jsou pro ČSSD velmi nelichotivé a nepříjemné. Rovněž není pochyb o tom, že ani kauza těžby lithia není poslední, která se ještě na světlo boží (rozuměj na veřejnost) dříve či později dostane. Těch kolizních případů (kauz) je za léta existence tzv. demokratického režimu tolik, že člověk by musel být neuvěřitelně naivní optimista, aby nemohl připustit další podobné kauzy. V čem je tedy příčina všech těchto kauz, na nichž se vždy podíleli někteří z představitelů vládnoucích politických stran, resp. volených politiků? Je to systémem nebo lidmi? Odpověď: z obou důvodů!

Začneme-li systémem pak je třeba zmínit, že změna politického režimu vyvolala i změnu politického klimatu a hlavně změnu v přístupu k věcem, které do té doby měly, chtěj nechtěj, jakýsi řád, který se rovněž, chtěj nechtěj, dodržoval. K naprosté smůle jde o řád a zásady, vytvořené tolik odsuzovaným komunistickým režimem, řád a zásady, které měly své opodstatnění a také výsledky. Toho se nastupující politická garnitura po změně režimu zbavila, protože nevyhovoval jejich dalším porevolučním krokům, vedoucí k údajné prosperitě společnosti. Jejich představám byla podřízena nejen Ústava ČR, ale v podstatě veškerá legislativa a všechny zákony, jakkoli byly vydávané pod hlavičkou demokracie, hlavně pak pod pláštíkem lidských práv a svobod apod.

Důsledky tohoto benevolentního přístupu u volených zástupců občanů, tedy politiků a vlád, na sebe nenechaly dlouho čekat. Bylo by na dlouhé psaní o tom, co se všechno od té doby až po dnešek, především z ekonomického hlediska, na politické scéně všechno událo. Občané, kteří se alespoň trochu o politiku zajímají budou vědět, co či které kauzy za vším stojí. Bohužel, nastavené trendy vysoké politiky neměly zájem takové kauzy řešit, proto se nikdy po těchto lidech nevyžadovala odpovědnost, o trestní nemluvě. Pokud se snad projevila nějaká snaha tyto lidi za jejich činy a jednání stíhat, vždy se v rámci našeho nezpochybnitelného „právního státu“ našla cestička či způsob, jak z toho tyto „nevinné lotry či padouchy“ dostat. Vědomí, že jsou nepostižitelní, pak jak praví slogan Red Bullu „ jim (politikům) dávalo (nejen) křídla“, ale i jistotu a odvahu k dalším trestuhodným jednáním. A bylo jich opravdu nemálo.

Kauza „lithia“ je zatím poslední, která zahýbala nejen politickou scénou, ale i názory veřejnosti. Jednání pana ministra Havlíčka lze považovat buďto za naprosto diletantské a nezodpovědné, pokud v tom nespatřujeme taktický (stranický) úmysl či záměr. Nebo, a o to je celá kauza závažnější, že se jedná o předem promyšlenou strategii, jak se jistá skupina lidí, díky nastaveným politickým praktikám (korupci, falešné loajalitě, ) může dostat k nemalým prebendám, pokud by se v této věci angažovali ve prospěch cizího zahraničního kapitálu a podnikatelského subjektu. Žádná z uvedených verzí nebyla dosud věrohodně potvrzena ani vyvrácena a bude především na ČSSD, jak celou záležitost s „memorandem“ uspokojivě a relevantně vysvětlí. Zda-li vůbec!

Jak nasvědčuje současná situace lze se obávat, že kauza bude složitě a obstruktivně objasňována, projednávána a řešena. Pokud by se prokázalo, že k podepsání memoranda došlo vědomě i přesto, že nebyly splněny všechny zákonné postupy, nebo že k podpisu memoranda bylo přistupováno s latentní, sofistifikovanou vypočítavostí ve prospěch zainteresovaných lidí ze strany českého státu, tedy členů vlády - představitelů ČSSD, pak se může jednat o trestné činy porušení povinnosti při správě cizího majetku ( § 220 tr. zák.,) vlastizrady (§ 309 tr. zák.,), zneužití pravomoci úřední osoby (§ 329 tr. zák.,) nebo přijetí úplatku (§ 331 tr. zák.,) případně o trestný čin účast na organizované zločinecké skupině (§ 361 tr. zák.,).

Vzhledem k tomu, že kauza podpisu memoranda na těžení a zpracování lithia má pro stát mimořádně závažný hospodářský význam, spočívající ve vysokém ekonomickém efektu těžby a následného zpracování lithia, byl by důsledek tohoto jednání (potažmo trestných činů) pro český stát naprosto nepředstavitelný. Jedná se totiž o jedno z posledních národních bohatství, které po všech předchozích (českému státu ekonomicky škodlivých) kauzách v České republice ještě zůstaly. Jak je všeobecně známo, v předchozích kauzách nebyli jejich aktéři nijak potrestáni přesto, že škody, napáchané jejich jednáním šly do stamiliard, poškodily ekonomiku státu a z toho vyplynuly důsledky, které jsou dnešní vládou rádoby úspěšného premiéra Sobotky s velkou slávou „úspěšně“ řešeny. Nicméně všechny tyto bývalé kauzy dohromady nedosahují výše škod, které může způsobit nepředložené a neomluvitelné jednání ministra Havlíčka a jeho podpis memoranda.

Položme si tedy otázku, co jsou to za lidi, které si občané zvolili jako své zástupce ve věcech veřejných a občanských. Jaký vlastně mají charakter, s jakými představami cíli a přesvědčením šli do politiky, když po krátkém čase jsou schopni zradit své sliby, které dali svým voličům a sledují především své osobní zájmy. Odpověď je nasnadě: košile bližší kabátu, aneb za všechno mohou peníze, zvrácená morálka a pokřivený charakter těch, co jsou už od porevolučního prohnilého a korupčního politického systému zainteresováni. Tito lidé také v rámci tohoto systému si vynucují stranickou loajalitu a bortí možná i dobré předsevzetí lidí, kteří to mysleli s voliči dobře. Z odhodlaných se stali slaboši, když díky penězům přijali zkorumpovaný styl vládnutí za svůj.

To jsou věci všeobecně známé. Přesto je situace taková, že jakkoli se současná, ale také předchozí vlády ohání statutem právního státu, tak právě tento aspekt je v zásadním rozporu se skutečností. Možná jsem ubohý hlupák, ale pokud si mám představit či vysvětlit pojem „právní stát“, tak v jeho významu nemohu nevidět než absolutní respekt všeobecné lidské a v praxi plně využívané faktické spravedlnosti, kde platí padni komu padni, resp. že taková spravedlnost „půjde po krku“ bez rozdílu každému, kdo se protiví zákonům, Ústavě ČR, slušnosti a kultivované morálce. Nic takového však neexistuje, co horší, není ani náznak zlepšení tohoto stavu. V praxi to znamená, že účastníci (tj. pachatelé) všech dosavadních kauz díky „právnímu státu“ vyšli z takové šlamastiky naprosto bez úhony, někteří na nich dokonce ještě vydělali (viz např. Šnajdr, Tluchoř, Fuksa). V ne jednom případě šlo o jednání, které bylo naprosto v rozporu s trestním zákonem či Ústavou ČR a přesto byla spravedlnost zadušena, ponížena, zatracena, neakceptována. Právní stát jako takový byl a je pro politiky jen virtuální či smyšlený statut, potřebný k prokázání respektu vůči EU a Bruselu.

To ovšem neplatí v případě malých ryb a rybiček (malých zlodějů a zlodějíčků), které nebo kteří si za své „hříšné jednání“ bez milosti vysloužili patřičné postihy a tresty. Jinými slovy, taková spravedlnost je když ne zrovna na dvě věci (na hop.no a na nic), tak každopádně je dobrá pro použití pokaždé jiným metrem. Dalo by se také říct, že v případě kauz politiků nebyl ani žádný metr použit, protože nebylo co měřit. Vše bylo pouze s menšími či většími veřejnými skandály jakoby po zásluze odsouzeno, ale viníci postiženi nebyli. Dovolím si připomenout několik příkladů: 330 miliard Kčs na účtu sociálního zabezpečení, převzatých z předchozího režimu bylo V. Klausem účelově rozúčtováno do všeobecné režie výdajů státu, pan M. Topolánek si z téhož účtu, ale již nového, „vypůjčil“ 70 milionů, které slíbil vrátit, ale dosud nevrátil, dále je to kauza s padáky a pistolemi M. Kalouska, nemilou kauzu paní Parkanové, kauzu Bakala a OKD a s tím související účast pana Sobotky, kauzu Vondra versus Promopro, Diag Human, ale také velmi „podařené“ amnestie V. Havla a V. Klause, církevní restituce, v neposlední řadě také kauza Nagyová-Nečasová atd. Kdo z nich byl potrestán? Suma všech škod těmito lidmi spáchaných jde do stamiliard, ale spravedlnost jako by neexistovala, natož aby existoval nějaký právní stát! Nicméně člověk, který přimaloval politikům na autobuse tykadla, šel do tepláků a za katr!

Ne vždy to však byly jen kauzy, ve kterých šlo o hmotnou škodu, způsobenou českému státu a potažmo občanům, kterou lze vyčíslit v korunách. Jsou kauzy, které mají charakter nehmotný, kdy jde spíše o činy morálního charakteru, které mají co do činění s trestnou činností úředních osob, tedy politiků. Jde např. o podezření ze spáchání trestných činů podle §§ 329, 330, 331, 332, 333 dle trestního zákoníku apod., ale rovněž trestné činy proti České republice, cizímu státu nebo mezinárodní organizaci podle §§ 309, 315, 319 trestního zákoníku apod. Zde není od věci připomenout např. Jaromíra Štětinu z TOP 09, Václava Havla, K. Schwarzenberga, pány Hermana a Bělobrádka z KDU-ČSL, atd., ale dnes i pana Havlíčka z ČSSD a další osoby z ČSSD, kteří se rovněž svým jednáním mohli dopustit závažných trestných činů proti republice, vlastizrady apod.

Nejde o to, za každou cenu tyto lidi odsoudit, od toho jsou soudy, ale jde o princip, o samotnou podstatu našimi politiky tolik obhajovaného právního státu, kdy v uvedených případech orgány činné v trestním řízení nekonají. A nekonají proto, že není politická ani právní vůle tyto případy řešit, ale naopak je snaha takové jednání co nejdříve tzv. zamést pod koberec, v lepším případě nějak účelově okomentovat, zdůvodnit k obrazu svému, jen nepřipustit, aby se tím zabývaly orgány činné v trestním řízení, tedy policie, státní zastupitelství, soudy atd.Protože ti, kterým by hrozilo potrestání, by přišli nejen o korta, ale o mnohem víc, třeba i o majetek. A to přece nelze připustit. Už proto takový stav nelze v žádném případě považovat za stav, odpovídající charakteru právního státu.

Jiří B a ť a , 12. října 2017