Primademo

SEDLÁCI U CHLUMCE, VSTANÚ NOVÍ BOJOVNÍCI a VZBOUŘENÍ NA VSI

     Tak nějak je možno parafrázovat současnou politickou  scénu. Krátce vzato ODS, coby oni sedláci v čele s trapným stratégem M. Topolánkem, dopadla přesně jako ti zmínění sedláci u Chlumce, J. Paroubek v čele ČSSD ztrácí glanc a šmrnc, obrazně řečeno zatím „jedno oko“ a   bude-li ve své rétorice pokračovat, přijde i o to druhé oko a potažmo i o své postavení vojevůdce. A jak dopadl Žižka, víme.

      V příštím roce se očekává Velká bitva na Českém poli. Mezi novými vojevůdci na pravém křídle se objevuje mj. starý, sem tam spící, sem tam ubrblaný, stranickými marathóny z přebíhání unavený a do čela odhodlaného voje postavený kníže K. Shwarzenberg. Jemu tak nějak sekunduje (spolu se spíláním) náčelník zelených trpaslíků O. Liška a v dáli, ve středu pole, je do boje odhodlán se svými šiky zasáhnout R. John. K tomu všemu z levého křídla je pak připraven se svou kohortou do boje nakročit i ostřílený vojevůdce Filip, zvaný Vojtěch. S nadsázkou to lze považovat za jakési historické podobenství, s tím rozdílem, že nepoteče krev, nebudou zranění a mrtví, nebudou požářiště,  vydrancované obce a města. Tedy až na ty vydrancované obce a města, nemocnice, školy apod., což sice nelze brát doslovně, ale pomyslíme-li, v jakém (finančním a ekonomickém) stavu obce a města a jejich zařízení, potažmo celá kotlina Česká se nachází a co je ještě v době zmíněné bitvy (a po ní) očekává, je přirovnání na místě. To vítězství bude mít trpkou příchuť a nebude (s ohledem na realitu) příliš radostné,  tedy kromě samotného vítěze a jeho chrabré,(nemalé),oddané družiny, případně stejně chrabrých spojenců. Jde totiž o hodně, jak pro vítěze, tak lid Český.

     Už dnes je zaděláno na krutý a litý boj, přípravy na něj stojí české poddané občanstvo, vulgo daňové poplatníky, nemalé peníze. Naskýtá se otázka, zda peníze na připravovaný boj nevyčerpají státní erár natolik, že když už dnes se nedostává, co zbude po boji samotném? No, říká se, že oči pro pláč, ale tím si lid český nepomůže. A už vůbec ne hospodskými řečmi a babskými drby. Nabízí se řešení a sice, že  „vstanú noví bojovníci“, lidé zvednou  své líné zadky a s odhodláním vyjdou do ulic. Bojovat za svá práva, za spravedlnost, za tolik slibovanou a proklamovanou demokracii, které se občanům nedostává, stejně jako se bít za lepší budoucnost našich potomků. Takové to památné „Vzbouření na vsi“ s celorepublikovou působností. Lidově se tomu říká vzpoura, oficielně pak demonstrace. Ale i stávka nebo občanské nepokoje. Na formě už nezáleží, protože podstatný je záměr a obsah. A ať už je demokracie poplatná více panstvu než občanstvu, nárok na projevení nespokojenosti jim tato „demokracie“ ještě (na štěstí) zaručuje. A jistě se najdou spojenci a jejich podpora. Jen toho využít.

      PS:Toto není návod k veřejným nepokojům, toto je jen úvaha o neskutečném skutečnu. Úvaha, co by, kdyby. Obecně vzato, je to třeba hloupost, nadsázka, snad i fantasmagorie, nicméně:  nestojí aspoň trochu za pouvažování?

5.12.2009                                                                                                                 Jiří  B a ť a