Česká Itálie, aneb modří kmotři.
ČESKÁ ITÁLIE, ANEB MODŘÍ „KMOTŘI“ 
V neděli (22.11.2009) ukončený Kongres ODS nic nového v podstatě nepřinesl, za to mnohé naznačil. Nového je jen to, že šum či jistá nespokojenost z členské základny , resp.z některých organizací se svými záměry neuspěli, nebo to, že byli nachytání na švestkách ti, co operovali černými dušemi a hlavně, že M. Topolánek ustál, či lépe řečeno useděl na své povážlivě rozeschlé a nejisté sesli. To proto, že návrh na jeho odstoupení neprošel. Ach jo!
Je toho dost málo na tak velkou akci, snad stojí ještě za zmínku několika hodinová debata o vnitřních záležitostech strany, konaná bez přítomnosti veřejnosti, potažmo medií. Jinak vše při starém. I když ne tak docela. Pozoruhodnost zaslouží několik skutečností. Jednak vlastní pojetí Kongresu, které na současné poměry oplývalo až neskutečnou neskromností nebo naopak bohatostí. Jak také jinak, vždyť kdo z politiků a zúčastněných delegátů z řad ODS, vnímá nebo cítí dopad vnitrostátní hospodářské a ekonomické krize, potažmo potřebu šetřit? Prostředí s mnoha bary, stoly plné jídla a pití, okázalé debaty s kolegy(němi), přáteli, kmotry (kmotřenky jsem nezaregistroval), lobbyisty(kyněmi) a hosty obecně. Bujné večerní až noční veselí po nepříliš vypjatém prvním dnu jednání, stejným „pracovním“ úsilím přetrpěné nedělní dopoledne, aby se proti očekávání nad brzkým ukončení rokování protáhly diskusní debaty řádově o několik hodin. Takto lze lakonicky, nepřesně a neformálně zhodnotit průběh Kongresu ODS. Na nějakém přesném popisu průběhu událostí vůbec nezáleží, neboť jádro pudla vidím úplně jinde.
Společenská atmosféra byla, dá se říci, na úrovni, také jak jinak, nejednalo se přece o Kongres bezdomovců , čekatelů na práci nebo důchodců. A přesto se společenská atmosféra nesla v jistém, dá se říci „nečeském duchu“. Už samo Topolánkovo oslovení některých přítomných přízviskem „kmotři“ dává tušit jisté klišé, spojené s Topolánkovým (a jeho sqatrou) častým pobytem v Itálii, styky s tamními přáteli a s velkým bossem Berlusconim v jeho apartmánech, domech, lodích, ale i na horách atd. a ostudných následků z toho plynoucích. Korunu tomu Topolánek nasadil svými jistě ne nezajímavými polobotkami s tzv. „psí dečkou“, tolik typickým doplňkem jistého kmotra All Capona. Kmotři prý jinak mají úlohu propojovat ekonomiku s programovými cíly strany. Nepřipomíná to až příliš mafiánské praktiky? No není se čemu divit, v dnešní politice je možné všechno a u ODS zvláště.
Někdo by mohl namítnout, že na vizáži a vizualizaci, s jakou ODS kongres pojala není nic zvláštního, nicméně nemohu se z bavit pocitu jakéhosi plíživého „italismu“. Poznamenávám, že nemám nic proti Itálii a Italům, tedy s výjimkou těch, o nichž je zmínka dále. Není jistě náhodou, že bohatí příslušníci hejna modrých ptáků si říkají kmotři (stejně jako italská mafie), není asi náhodou, že praktiky zločineckých organizací nazýváme mafií, stejně jako není náhoda, že takto byla poctěna (snad trochu s nadsázkou, ale opravdu jen trochu) i naše justice. Konec konců ani ostatní praktiky, které jsou prolezlé mocenskými, ale i silovými seskupeními, jež lobbyismem, tunelováním, korupcí, vydíráním, vyhrožováním, neřku-li i vraždami jsou tolik podobné italskému (ale stejně tak jinému) mafiánskému podsvětí a jeho systému.
Už sama podstata ODS, jako liberálně konzervativní pravicová strana dá tušit skladbu svého členstva a příznivců. Rozhodně mají daleko k sockám, jak vidí obyčejné občany. Není se čemu divit, vždyť se jedná o stranu pravicovou, ve které bude zastoupení dělníků jen velmi nepatrné. O to víc provokuje deklarace jako občanská v jejich názvu. Je to stejně provokativní, jako název Dělnické strany, která rovněž s dělnickým hnutím nemá prakticky nic společného. Ovšem účel světí prostředky. Přesto, že se ODS potýká s vnitrostranickými, ale i vnějšími nemalými problémy, suveréně dává na odiv své postavení, moc a vliv ve společnosti. Znepokojující jsou však u ODS jisté výrazné, naší politické nátuře cizí prvky projevu, konání a prezentace před českou veřejností (viz zmíněný Kongres). A právě ekonomické zázemí strany (zmínění kmotři) jim dovoluje nejen takové okázalé stranické rokování, ale i jiné aktivity (zmíněné výlety do Itálie, Alp, tenis, fotbal atd), dokazujíc tím své mocenské postavení jak směrem k veřejnosti, tak v ne malé míře i navenek.
Je proto pochopitelné, že se jejich zájmy otáčí k lidem jak stejně smýšlejícím, tak stejného postavení včetně jejich praktik vládnutí či politického a ekonomického vlivu přinejmenším. Nebude od věci se těmito plíživými projevy (italských) mafiánských praktik nejen zabývat, ale především mít se na pozoru. Prorůstání organizovaného zločinu již u nás napáchalo spoustu škod (a další nelze vyloučit) právě díky jistým vazbám na mocné, vlivné a bohaté příslušníky toho politického klanu ODS, který je dnes parafrázován jako na Organizovanou Destrukci Státu. Nutno dodat – k jejich vlastnímu prospěchu.
Není to bití na poplach, ale výstraha k obezřetnosti. Zkušeností za posledních dvacet let je více než dost. Dnešní náznaky k těmto tendencím jsou dostatečně zřetelné na to, abychom k nim nebyli lhostejní.. Mohlo by se nám to jednou šeredně vymstít.
Jiří B a ť a
